San Francisco

Nejakym zvlastnim zpusobem se stalo, ze alaska nam skoncila. Zakoncili jsme ji na jihu Kenaijskeho poloostrova v magickem miste zvanem Hope

SAn Francisco

Kenai peninsula

z domova prisly spatne zpravy, neni nalada na velke psani.Od minula jsme se hrnuli ze severu stale na jih. Jeli jsme ukodrcanou hlinenkou pres reku Copper river do mesta Mc Carthy - davneho Las Vegas pro horniky z Kennecotu. Mesto je davno spadle, ale nektere domy jsou koupene soukromniky a v duchu starych let rekonstrovane na hotelya restaurace. Je zrejme lakave spat v mistech, kde pred 100 lety stalo mesto. Vubec je srandovni, co pro americany znamena historicka budova. U nas 70 let stara budova je naprosto fungl novy barak, tady kus historie. No potom jsme sli pesky do mesta duchu - Kennecot. To je medeny dul z 20 let, zajimavy tim, ze mesto bylo opusteno a zakonzervovano ve stavu, v jakem lidi normalne zili, protoze jednou rano po sichte rano rekli predaci, ze je vse vytezeno a jediny vlak, kterym se da odsud dostat [jako obycejne na alasce se jedna o totalni diru totalne ztracenou v lesich]jede za 2 hodiny. Tim tam zustalo vse, lzicky, nesplachnute zachody, doutnajici doutniky v popelniku atd. Nas Kennekot vypadal ale jinak - museli jsme pesky - 10 km, lilo. Tam jsme dosli celi nateseni,ale ouha, vsede bagry a lidi, kteri z mesta delali atrakci, prestavovali vyrobni haly na hotely a fast foody. Znechucene jsme si odplivli a sli se spravit alepson vychazkou na ledovec. Mezitim se setmelo a lidi odjeli domu, tak alepson na zpatecni ceste mel kennecot atmosferu trochu strasidelnou. Dalsi den jsem byli ve Valdezu, meste, ve kterem konci Transalassky ropovod a meste, ktere je krasne jako Cordova. My jej bohuzel zazili v totalnim mliku. Zazitek bylo aspon to, ze kdyz jsme v noci hledali, kde slozit hlavy, nevsimli jsme si, ze jsme zaparkovali primo pod 200m vysokym mohutnym vodopadem...no, i to se nekdy stane. No a potom prislo rozhodnuti jet jeste na Kenaijsky poloostrov. Jeli jsem cely den, celou noc, ujeli jsme 530 mil [ neco okolo 800 km] a dojeli jsme na nejjiznejsi misto, pro nas dostupne - do Homeru. Mesta heepesaku, mesta californskeho razu, mesta s velmi magickym nabojem. Tam jsme zasli do hospody a 5 malych piv poslalo nase abstinencni tela okamzite do kytek. Spali velmi romanticky na plazi u ocenu pod sirakem, bohuzel v noci mrzlo. Ale zijeme, trochu rozlamani, ale stastni a zdravi. musim koncit, zenska me vyhazuje, ze zavira knihovnu. mejte se doma dobre, moc na vas myslime

opet fairbanks

opet ve meste, na zpatecni ceste ze severu. za dobu, co jsme psal minule jsme zazili neuveritelne veci, ktere csak nestihnu vsehchny vypovedet ani ze setiny. nase cesta za polarnim kruhem se vydal;a prvne do totalne zdivoceleho mestecka Circle, ktere je asi 150 mil v divocine, mezi lesy a konci u ricky yukon. tam jsme se kodcali asi pul den, statecne to odridil Kutil, po hlinene ceste a v klaustrofobickem tunelu cesty vysekane do nekonecneho lesa briz, osvetlenbeho jen proudem reflektoru. opravdu silne strasidelna cesta, kutil stale stihoval, kdy mu do cesty skoci indian a prostreli nas lukem nebo mluvil i o duchach a podobnych pulnocnich besech v samote. nakonec jsme prespali 6 mil od yukonu a strasidelneho circlu. rano bylo vse privetive, az na to, ze jsme si ustlali asi 10m od nory rosomaka. to je takovy velky jezevec, pry agresivni. ale nebyl tam, nebo jsme ho zapudili svym zjevem a nepranyma ponozkama. na yukon jsme dorazili za svitani, circle mel sve velke kouzlo. z yukonu to bylo vsak jen male raminko, asi kilometr siroke, protoze tato oblast je silne zaostrovena. rano tam rybari stahovali lodky do vody a jali sev drsnem proudu nekam chytat asi. loveni je vubec asi mistni zabava. poznamka- nevim, zda je to vlivem ameriky nebo je to puvodni zlozvyk, ale okolo cesty jsou pouze 2 druhy budov. bud pumpu a nebo mista na zrani. nejvic to jsou lodge-motely a dlabarny v jednom, u mest kilometry fastfoodu. nekecam- klidne 500 baraku po sobe a kazdy prodava zradlo. my chodime do burger kinga, protoze nic jineho nechceme riskovat a maji tam refill - do kelimku si muzete cepovat do aleluja cokoli, co maji. to my klidne sedime a cepujem hodinu. se zdravim to ma spolecneho malo, ale co uz. no zpet k circlu, vse stare, stylove, eskymacke. drevena budka na telefon, baraky porostle travou, vse ranni mlzny opar. celkem atmosfera. odchytli jsem mistni domorodce, povidali s nima a vyslo na jevo, ze je to desna dura, ze tam nikdo nic nedela a ziji z podpory a k tomu vsichni jedou na kokaninu. to je rpy mistni radost, od doby, co aljaska vlada dava prachy kazdemu stalemu obyvateli jen za to, ze zije na aljasce. k tomu dostavaji prachy od ropne spolecnosti, za top, ze v 89 havaroval tanker u alasky, znicilo to vsechno, hlavne ryby a byla za to pokuta v miliardach dolaru. no dobry ne ?
z circlu jsme jeli do circle hot springs, tam jsme se vykoupali v horkych pramenech a pak padlo rozhodnuti - vyjet na daltonku a hura k polarnimu kruhu. cesta je to jen pro tyraky, taky tak vypada-sama hlina, zadny asfalt. k polar kruhu je to asi 200 mil, cesta vede dal na sever k oceanu a je to pro trucky, ktere zasobuji ropare. je to jediuna cesta, ktera vede pres yukon, jedina co vede na sever, jedina na svete, ktera vede tak vysoko. je legendarni, neco jako route 66 v ameru.ale drsnejsi. a my po ni jeli, to je na dalsi povidani, uz nemam cas na netu. vse jsme stihli, pichli jsme, jeli jsme americkym truckem, prejeli jsme yukon po jedinem moste, ktery pres nej vede a jsme stale v poradku a velmi stastni a totalne v pohode. a byli jsme za polarnim kruhem-v tundre a zemi nikoho. zazitek na celych 10 dalsich zivotu. ted se vydavame na jih, za ledovci, do mesta duchu - kenicott-opusteny hornicke mesto, a dal za prirodou, na kenai.

zdravim domu, myslime na vas. ahojte.o+t+h

On the road...

po dlouhe dobe na netu, a to ve Fairbanks, poslednim velkem meste v ceste na sever. Telefonni signal neni nikde, proto jsme odkazani pouze na maily a tento blog. Me nejde nacist centrum stranka, proto nemohu odpovedet na maily. snad priste...
cestovani je naprosto neuveritelne, nemohu zde bohuzel popsat, jelikoz na netu mam pouze 15 minut limit. jednim slovem - bozske, posvatne, nepopsatelne krasne a skvele. na rybarnu jsme zapomeli prvni den, co jsme vyjeli. aljaska je naprosto neuveritelna. rozhledy do nekonecne krajiny, prostor, barvy-chytli jsme neuveritelny podzim, vse je rude a zlute. Nase cesta dal bude pokracovat do Circle hot springs, kde se setkame s Yukonem. Dal procestujeme na jih a do Anchorage s e opet dostaneme az 16. zari. do te doby budeme zrejme bez kontaktu. posilal jsem 3 sms z amchorage, ani na jednu jsem nedostal odpoved, asi to neodeslo. nemam cas uz to dopsat, jsme v poradku a naprosto plni uzasu a dojmu. brzy napisu zpet..

p.s. - misi, co je s tebou?

super rychle rozhodnuti - neni prace=jedeme driv pryc. usetrime tim 4 dny na cestovani. zitra rano odjizdime ferrinou=trajektem do whitieru a potom busem nebo stopem do anchorage , kde pujcime auto a hura cestovat. whitier je mesto, ktere je totalne odriznute od sveta, spojeni je jenom lodi. proto za druhe svet. valky tady usa zridila vojenskou zakladnu, protoze mesto je 364 di v roce zahaleno v mlze, je v udoli hor a je totlane nepristupne. spojeni se svetem se udelalo az v roce 2000, kdy provrtali horu a udelali 7 km dlouhy tunel. mesto je pry prostolovane chodbama a podzemnim mestem, bydli se pod zemi,se teda tesime.

nechci prozatim bilancovat pobyt tady v cannery, neni hlavne cas. bylo to velmi zasadni bod v nasich zivotech. mnohe ze zleho se nam povedlo jiZ ZAPOMENOUT. POSLEDNI DNY BYLY VELMI poklidne, dospali jsme se, slachy prestaly bolet, hodne jsme se zkamaradili s lidma. nyni zazivame velmiu smiseny pocit, asi jako kdyz se vam tchyne zabije ve vasem novem aute. jeli jsme an alasku kvuli cestovani, kvuli tomu, co za zitra zacne. a pritom se nam ted nechce pryc a jsme si jisti, ze to dulezite, to silne a vlastne to, proc jsme sem jeli, se jiz stalo. meli jsem cas premyslet, odpoustet si, planovat, byt sami se sebou, proste uzit si sami sebe. za to jsem rybarne nekonecne vdecny. penize jsme si vydelali slusne, ovsem vezme li se v potaz, ze naklady na pricestrovani sem jsme meli pres 50 tisic, zbylo nam celkem nic. nevadi, jsem rozhodnut uvalit zde vsechno, klidne i vic. jist, plnit nadrz a podobne nutnosti je treba, at to stoji, co to stoji. nyni budeme mimo kontakt, obcas se doufam, dostaneme do knihovny, kde je vetsinou internet a tak budu informovat okoli. jinak by se zde mely objevovat prepisy sms, takze info o nasi pozici by melo byt zajisteno. koncim, za chvili nastupujem na trajekt, vzhuru do otevrene naruce alasky a nezpoutaneho cestovnani. jsme pripraveni, tesime se k prasknuti. zacina zivot...