Tuesday, September 11, 2007

opet fairbanks



opet ve meste, na zpatecni ceste ze severu. za dobu, co jsme psal minule jsme zazili neuveritelne veci, ktere csak nestihnu vsehchny vypovedet ani ze setiny. nase cesta za polarnim kruhem se vydal;a prvne do totalne zdivoceleho mestecka Circle, ktere je asi 150 mil v divocine, mezi lesy a konci u ricky yukon. tam jsme se kodcali asi pul den, statecne to odridil Kutil, po hlinene ceste a v klaustrofobickem tunelu cesty vysekane do nekonecneho lesa briz, osvetlenbeho jen proudem reflektoru. opravdu silne strasidelna cesta, kutil stale stihoval, kdy mu do cesty skoci indian a prostreli nas lukem nebo mluvil i o duchach a podobnych pulnocnich besech v samote. nakonec jsme prespali 6 mil od yukonu a strasidelneho circlu. rano bylo vse privetive, az na to, ze jsme si ustlali asi 10m od nory rosomaka. to je takovy velky jezevec, pry agresivni. ale nebyl tam, nebo jsme ho zapudili svym zjevem a nepranyma ponozkama. na yukon jsme dorazili za svitani, circle mel sve velke kouzlo. z yukonu to bylo vsak jen male raminko, asi kilometr siroke, protoze tato oblast je silne zaostrovena. rano tam rybari stahovali lodky do vody a jali sev drsnem proudu nekam chytat asi. loveni je vubec asi mistni zabava. poznamka- nevim, zda je to vlivem ameriky nebo je to puvodni zlozvyk, ale okolo cesty jsou pouze 2 druhy budov. bud pumpu a nebo mista na zrani. nejvic to jsou lodge-motely a dlabarny v jednom, u mest kilometry fastfoodu. nekecam- klidne 500 baraku po sobe a kazdy prodava zradlo. my chodime do burger kinga, protoze nic jineho nechceme riskovat a maji tam refill - do kelimku si muzete cepovat do aleluja cokoli, co maji. to my klidne sedime a cepujem hodinu. se zdravim to ma spolecneho malo, ale co uz. no zpet k circlu, vse stare, stylove, eskymacke. drevena budka na telefon, baraky porostle travou, vse ranni mlzny opar. celkem atmosfera. odchytli jsem mistni domorodce, povidali s nima a vyslo na jevo, ze je to desna dura, ze tam nikdo nic nedela a ziji z podpory a k tomu vsichni jedou na kokaninu. to je rpy mistni radost, od doby, co aljaska vlada dava prachy kazdemu stalemu obyvateli jen za to, ze zije na aljasce. k tomu dostavaji prachy od ropne spolecnosti, za top, ze v 89 havaroval tanker u alasky, znicilo to vsechno, hlavne ryby a byla za to pokuta v miliardach dolaru. no dobry ne ?
z circlu jsme jeli do circle hot springs, tam jsme se vykoupali v horkych pramenech a pak padlo rozhodnuti - vyjet na daltonku a hura k polarnimu kruhu. cesta je to jen pro tyraky, taky tak vypada-sama hlina, zadny asfalt. k polar kruhu je to asi 200 mil, cesta vede dal na sever k oceanu a je to pro trucky, ktere zasobuji ropare. je to jediuna cesta, ktera vede pres yukon, jedina co vede na sever, jedina na svete, ktera vede tak vysoko. je legendarni, neco jako route 66 v ameru.ale drsnejsi. a my po ni jeli, to je na dalsi povidani, uz nemam cas na netu. vse jsme stihli, pichli jsme, jeli jsme americkym truckem, prejeli jsme yukon po jedinem moste, ktery pres nej vede a jsme stale v poradku a velmi stastni a totalne v pohode. a byli jsme za polarnim kruhem-v tundre a zemi nikoho. zazitek na celych 10 dalsich zivotu. ted se vydavame na jih, za ledovci, do mesta duchu - kenicott-opusteny hornicke mesto, a dal za prirodou, na kenai.

zdravim domu, myslime na vas. ahojte.o+t+h

No comments: