Stale na zivu. zdravi a unaveni. Od minuleho prispevku se krome nekonecneho vysavani ryb mnoho nezmenilo. Dny plynou jeden za druhym, stejne na chlup, ze obcas clovek vaha,zda je dnes ci vcera ci zitra. Celkove by se dalo rict, ze zde v rybarne dochazi poamlu ale jiste urcite deevolci lidske rasy. Lidem se kulati zada, provesuji ruce, velmi markantne snizuji intelektove schopnosti, dorozumivani skomira do te miry, ze predevsim zrana rozhovor pripomina neco mezi hu hu a hrcenim. O to sympaticejsi je tento navrat k prirode v tom, ze zde vladnou o to vice pudy a emoce. Jsem mnohem vice agresivni, nez kdy predtim. Dokazu servat cloveka pro jakoukoli blbost. zASE Radost zde dela cloveku kazda blbost - treba po obede se sedi mlcky na lavicich a potom nekdo pronese nejcastejsi vetu v cannery - kolik je hodin. Nastane chvile ticha a ocekavani protrhne odpoved. pokud vyjde najevo, ze je mozne sedet jeste o 3 minuty dele, je to jako dostat na vanoce kopacak.Ted aktualne jdou ruzovi lososi. Jsou mali a maso maji mekke. Rika se jim sracky a vyvazeji se do evropy. Ty jsou blbe, protoze stejna vaha se dela mnohem vice hodin denne. Tento tyden jsme zpracovali milion liber ryb, to je 500 tun. Me timto proslo rukama 250 000kg. Kazdou sekkundu 2 ryby.

Musim se zde zminit o nasich kamaradech. Nejvetsi a nejsilnejsi pouta jsme navazali s chlapy z pracoviste, z meho nejblizsiho okoli. Ja jsem prvni slimer, prede mnou stoji lzickari, kteri odskrabnou z patere ledvinu. Tam stoji borci z nejvetsich - Peta a Peta.Cerstvi inzenyri. Vlastne na pasu je cela elita cannery.Tito chlapci patri k tomu nejlepsimu, co me zde mohlo potkat. Peta je calogatheia, sen kazde zeny a idol kazdeho muze. Skvele zpiva a je proste borec. Peca, cili druhy peta je mistr psychologie. Jeho specialitou je predavani pozitivniho mysleni. V jadru mozna bude smutny clovek, ale jeho smysl pro humor a a celkove pusobeni na mou mysl je k nezaplaceni. Kazdych 5 minut dokaze vymyslet nejakou zabavu, je mistrem vtipu. Takovi lidi by se meli klonovat. Stali jsme se opravdovymi kamarady. Peca zastava roli saska, moudreho blazna. Je velmi sectely a jen jeho pritomnost zveda naladu. On treba vecer predcvicuje. Ja mu venuji pivo a on mi vrati misto piva jablko. Lidske kouzlo. (toto vse je zde proto, kdyby si to hosi cetli). Nejvic me ovsem bavi predstava, ze zihle borci mluvi anlicky, asi jako ja hamilsky. A po konci prace tady jedou utracet na Hawai. Budou se nechutne valet na waikiki, pit koktejly a uzivat si. To vse s nemeckym prizvukem. Ha ha, proste byste je museli znat.

Neni co jineho psat nez o praci. Celkove to presne vystihl Kosta, kdyz pravil, ze jsme si prijeli na alasku zapremyslet a bilancovat. Je to naprosto presne. Slim je nejhlucnejsi misto v rybarne, nutno mit spunty. Tim stoji clove 16 hod v tichu a miru, bez komunikace s okolim. Muze bud spat s otevrenyma ocima nebo premyslet.Svuj zivot jsem probral z vice stran. Mnohe jsem si uvedomil, mnohe pripravl k dodelani. Potom jsem zacal prozivat zivoty svych znamych a blizkych. To jsem velmi zahy skoncil, protoze mi bylo z toho bylo ukrutne smutno a uzko. Nyni se zameruji na promysleni schemat chovani v ordinaci.Mimochodem, poprve jsem zde pouzil sve doktorske poucky. Kamarad spadl z navesu, spadl hubou na paletu a utrhl si horni ret. Celou operaci sem provedl v silne unave, tim jsem vypadal velmi klidne a profesionalne a od te doby mi tu nikdo nerekne jinak nez doktore. Sranda. Rana se zatim hoji dobre, az se divim. Vlastne stae se divim, ze je tady tak malo nemocnych. Ranni ztuhlost kloubu ruky a zad, to je folklor. Odkaslavani chrchlu poranu- klasika. Dalsi divna vec je, ze tady nerostou nehty. Jsem tu nevim jak dlouho a nehty jsem si strihal jen prvni tyden po prijezdu. Jinak kazdy vecer jsme ted zacali cvicit na mole, cvicme v rytme. Vypadame jak banda duchodcu - v podvlikackach, gumacich a nikdo se neohne k zemi bez dunivych nadavek. Pravidelne toto divadlo pripluje sledovat tulen. DNes ocumoval i krouizici orel. Je to tady zoo, akorat v kleci jsme my.

Od minuleho vyletu na ledovce jsem nebyl nikde, krome kratkeho vybehu na Eyak, mistni kopec 700 m nam morem. Obtiznost shodna s vystupem na lysou. Bohuzel v dobe kdy ja mel volno, byla nahore takova mlha, ze jsem si nevidel na konce naprazenych rukou. Ale kdyz ne vyhled, ale jsem se trochu rozhybal. Honza tam byl take, mel azuro a nafotil takove fotky, ze se chce z toho brecet. Alaska, byt uz nam znormalnela, by se dala mym pohledem popsat dvema slovy - majestatnost a hojnost. Tady jsou hory obrovske. Vse obrovske. Obzor je nejak mnohem dal. Nikde vyhled nerusi clovek. Stromy jsou obrovske, skaly. Vse zde zadupava ego do pudy. a hojnost ? Kere obsypane ostruzinama tak silne, ze je vsude cerveno. Ostruziny jsou tady velke, cervene a tak nejak chlupate. Snad jsou to teda ostruziny, zatim nam z toho nic nebylo. V mori jsou tucty vyder.Ty plavou stale znak a neco si kuti na brise. Vetsinou rozbiji nejake mekyse o sutr, co maji na brise. Pak miliony racku. Mistni sport je srilet do nich z pusky. Po rane se potom zvedne oblak kridel a zatemni oblohu. Bez prehaneni. Pak tu jsou ruzne druhy meduz, tuleni, havrani, orli, medvedi. O tom co je pod hladinou ani moc nepremyslim. Obcas o breaku-prestavce vyjdu na molo a tam lezi 150 kilovy platys. aSI 2,5 MEtru velky. Nebo jine hnusne potvory. Urco se tu nechci koupat. Pry maji priplout i velryby. My jsme byli s Pecou, jednim z tech kamaradu ze lzicky na prochazce na lososy, a to v dobe, kdy meli vplout do rek. Bylo to zvalstni, krasne a hruzne zaroven. Brehy celeho more byly jakoby by vrely. Bublaly a cakaly, az clovek prisle bliz, cele more bylo plne ploutvicek. Hubu otevirajici pohled. Miliony a miliony lososu v ocekavani. Netusime jak to je doopravdy, ale na zaklade toho, ze ja v mladi videl Zlate uhore a Peca cetl omalovanku o rybach, jsme dali dohromady tuto story. S lososy se to ma tak, ze se narodi na hornim toku nejake reky. Potom pluji s proudem a ti nejlepsi se dostanou rekou az do more. Tak dospeji a ziji spokojeny zivot v mori. Pak nejakym zvlastnim zpusobem vsem dojde, ze je cas pareni. V hejnech se slezaji z mori k ustim svych rek. Tady se houfuji a cekaji na ten spravny den. Teto chvile vyuzivaji svine rybari a lovi to po tunach. My s pecou zazili asi cast te chvile, kdy si lososi rekli - tak a jedem. Oni potom vstoupi opet do rek a proti proudu a jezum a nastraham pluji k mistu, kde se narodili, aby se tam vytreli. Mozna romantike, ovsem dosti smutne je to, ze po vytreni ihned umiraji. Vycerpanim a tim, ze jim to pry rozrtrha vnitrnosti. Kazdopadne nas vylet provazely obrazy jasavych skakajich ryb kde opravdu stacilo dat ruku o vody a vytahnout rybu a na druhe strane smutne pribehy desitek mrtvych ryb vsude okolo. Losos dokaze prekonat i sous. Tak sebou mrska, ze neni pro nej problem dostat se pres naves s cestou asi 3 metry vysoky a s provozem aut do ricky za nim a potom se lopotit strouzkou , spis kaluzi nekam do blba, aby tam hloupe umrel. Nase snahy hazet ryby zpet do more koncily stejne. Ryby slepe vyskakovaly na breh, vidine pareni vztric. Kazdopadne je tento pribeh poucny v tom, ze vime jak se lovi lososi. To se vezme udice, hacek velky jako skoba a nahodi se bez navnady do hejna. Potom se silne zasekne a vytahne se ryba. Traparny se zizalou jsou pro evropske zabare.Takze tak to bylo, kdyz jsme potkali ryby.

Mluvim o tom tak dlouze proto, ze nic jineho se nestalo. Pisi zde malo, ale vic, nez se da. Tomas si stezuje, ze neni na zadnych fotkach. Neni to proto, ze by jsme s honzou nemeli radi, nebo ze by byl nejak extra moc skaredy. Duvod je ten, ze se klukum nechce prispivat ani sem ani do fotogalerie. Je to velmi jednoduche, proto nutne sve oblibence, aby ve svem volnu take pripsali nebo poslali neco na blog. Tak budete mit obrazek kompletni a ruznorody.

Ja timto koncim. Ted nas ceka dalsi hnusny tyden pinku, tedy hnusnych malych spinavych lososu (ryby jsou to nadherne, ale uz bych chtel,aby se sebrali a z more odeteli rovnou na mars), potom tyden filet a potom frrrrrr, cestovani. Pokud bych se sem nedostal, tak cesta je asi takova. Cordova- Anchorage ( trajketem fjordama). aNCH- PUJCUJEM AUTO - a na sever - denali, fairbanks, polar circle, zpet na jih - kennicut, homer, anchorage. prelet do usa - Anch- seattle- san francisco. nejak to upresnim pred odjezdem.

Tak zatim vsem zdar na vychod

prvni volno, prvni vylet

opet po dlouhe dobe te zdravim z Cordovy. Dnes je to presne mesic, co jsme odjeli z domova. Bylo by krasne, kdybych mohl rict, ze to rychle uteklo. Napriklad dnes jsem mel stav, kdy jsem prozil cely svuj zivot pozpatku v pameti, abych si ukratil chvili, a behem teto zajimave chvile ubehl rucicka hodin asi o 2 minuty.Hruza...
Dny jsou ted mene narocne, alespon pro me. Je mene ryb. Honza uklizi 23 hod denne, nevim jak, ale vypada mnohem vice v pohode, jako ja. Kutil je na druhe smene, nez ja, nevidel jsem ho tak tyden urcite. Ale ubyva mu zubni pasta, tak zije. Zijeme stale stejne, cas se slil do jedne velke huste reky, ktera netece, ale stoji. Netusim, co je za den, obcas nevim, zda je rano, nebo vecer. Dnes jsem poprve polevil a udelal si volne dopoledne. Nesel jsem do prace. Cele volno jsem prospal.
Tak, ale ted to nejzamivajesi= v sobotu se sesly 2 velke nahody- pokazil se stroj na vakuovani filet a bylo venku hezky. Nevahali jsme a pujcili auto v pujcovne a jeli jsme na vylet. Byt Cordova je velka asi jako autobusove nadrazi ve Frydku, tak je zde i pujcovna aut. Meli vsechny auta za stejnou cenu- 110 dolaru na den a tak Kutil pujcil obrovsky Chevrolet. Vetsina aut tady jsou automaty. Trvalo asi minutu, nez jsme si zvykli neslapat na spojku a potom uz to jelo. Jezdi se zde dost pomalu, coz byl pro nas dost problem- sedet ve 6 litru a jet desitkou. Projeli jsme slavnosne mesto. Cordova je ve stylu mest divokeho zapadu. Mesto tvori hlavni ulice, rovna, asi 200 m dlouha, na ktere je vse, co je treba. 2 banky, obchody, kancelare a likerka. Alkohol, nase jedine poteseni tady, se neda koupit normalne v krame, ale ve specialnim obchode na chlast. Pokazde jim musime ukazat pas, aby mohla pokazde strasne dulezite na kalkulacce spocitat, ze 21 nam bylo uz sakra davno. Piva tady jsou mala, dost velky vyber. Mz si kupujeme bud Ice House nebo Mills- s vyssim obsahem ethanolu- je to asi patnactka. Jinak Cordova je podle meho odhadu takova turisticka osada, neco jako Strba v tatrach. V zime tady asi nikdo neni , snad jen majitelka obchodu a reditel banky. Jinak sem vsichni prijedou v lete. Je tu jeste jedna rybarna, mnohem vetsi nez nase. Tam makaji mexikanci a filipinci. Pak je tu pristav, vozi sem vsechno zbozi, a odvazi ryby, filety a vyrobky z ryb.
Myslenky mi skacou sem a tam, nemuzu se moc soustredit, omluvte timto nenavaznost clanku.
Zpet k nasemu vyletu. Byl to ten z dni, na ktery se nezapomina do konce zivota. Sceny jak z filmu, splneni snu. Je to ukrutna nadhera, ridit to obrovske auto, vychutnavat jizdu po silnici, ktera nezna zatacku a koukat okolo sebe na tu krasu. Co tady dojme cloveka k slzam je rozlehlost okoli. Cordova je mesto, ze ktereho neni uniku, vede z nej jen jedina cesta, ktera ma asi 60 mil a vede k ledovci. Cesta je uplne rovna. snad i to dodavalo prirode na dojmu obrovskeho prostoru. Jeste jsem snad nezazil, ze na odpocivadle se postavite doprostred cesty a kam oko dohledne, tak nejsou zadne stopy civilizace. Zadne znamky poskozeni vyhledu nejakym vytvorem cloveka. Zadne draty, kominy, cesty, domy. Nic, jen volno. Nas vylet smeroval prave k ledovci. Nikdy jsem ledovec nevidel, nevedel, co si mam predstavit, kam jedeme. Jeli jsme stale po rovine, myslel jsem, ze dojedeme na nejake misto, kde bude snih. Kdyz jsme na konec cesty dorazili asi v 7 vecer po asi 3 hodinach neustaleho zastavovavni a foceni a kochani, tak nas tam privital stary most pres reku Cooper River. Pak jsem se dozvedel, ze je to jedna z nejvetsich pamatek Aljasky a ze most byl pred 3 lety spraven za 20 milionu dolaru. Tady nejsou zadne pamatky, tak dotaci na opravu pamatek vrazili do opravy mostu, ze kterym hned konci cesta.Paradox. MOst kdysi slouzil pry jako vlakovy most, pro vlaky, co vozili med ze severu alasky dolu k mori. Nyni je most opraven tak, ze doopravena cast je asi o 40 cm posunuta. Timmost neni primka, ale takove zetko. Nechapu... Nu, kazdopadne na moste jsem zjistil, co to je ledovec. Most je pres reku, ktera vytika primo z ledove steny asi 100 m vysoke. Bylo to jako zazrak. Zadne takove jako praminek, pramen, ricka, reka...Ne tady, ledovcovy jazyk a z toho primo buracejici reka urcite nejmin 300m siroka. Reka mela barvu cementu. Nevim, cim to je. Z ledovcove steny se co minutu urve obrovsky kus ledu a spadne do vody a tim reku zivi. Mimochodem – lososi z Cooper River jsou pry nejkvalitnejsi na svete. Lamani ledu doprovazi zvuk, jako kdyz vedle vas uderi blesk a potom nastene desne duneni a buraceni. Ledovec vlastne stale mluvil a zpival, Stale to v nem praskalo a pukalo... Sedeli jsme u tohoto ukazu nejmin hodinu. V jednu chvili se urval tak obrovsky kus ledu – obrovsky myslim asi jako 4 panelaky- no v tu chvili nam praskly bubinky a hladina reky se zvedla asi 2 metry. Neprijmne bylo, ze my jsme sedeli u brehu reky. Nastesti jsme stihli uskocit. Jen Kutiluv batoh a kamosuv fotak to schytal v prvni linii. No, potom jsme se rozhdli jit na jazyk. Bylo to krasne jit prvne po morene. Tou jsou sutry ostre jak britva. Opet obrovska rozloha, snad 2 kilometry ploche desky sutru.Po tom jsme vysotupali nahoru, kameny se postupne menily v led az jsme asi za hodinu vystoupali nahoru na led. Tam jsme daleko nedosli, protoze bez macek to neslo. A taky led se zacinal lamat a tim vznikaly velke trhliny. Tam jsme meli strach dal jit, tak jsme se vyfotili u zapadajiciho slunka a sli dom. Nadherny den. Zkazilo ho jen vstavani na 4 rano a 16 hodinova slimovacka.
Nu kazdopadne nas to nabilo a nyni je jasne, ze tady nahore, na alasce zustaneme dyl, nez jsme planovali.
Budu koncit, neni krome vyletu co psat. snad jeste postreh nakonec. V mori se vymenily male hnede meduzy za pruhledne velke a dost rychle se zkracuje den. Chodime spat a vstavame jiz za tmy. Uz se vylovily lososi druhu Chum a lovi se ted ruzovi. Chumy jsou pry hnusni na jidlo, tak se bud vyvezou do evropy, nebo se rovnou rozemelou [pote co se znich vynda kaviar] a vyhazou do more. To jsem delal 3 dny ja. bylo mi z toho k breku. Za den jsem rukama prehazel asi 30 tun- prvni plac, ruce jsem necitil, 2.plac- krasne ryby, ze ktreych by zila pulka afriky 2 roky - rovnou do mlynku a hura vyhodit. No konec postrehu, bezim. Brzu zas na shledanou.