Mezistanice - Salt Lake

Zdravim ze Salt Lake city. Po nekonecne ceste jsme v polovine nasi cesty - Salt Lake City v Utahu. Cesta byla po ose Praha - Atlanta - Salt Lake a bude pokracovat -Anchorage-Cordova.Tam bychom se meli objevit pozitri vecer.
Dojmy z cesty> let DL 63 do atlanty byl ve znameni luxusu. Jumbo to sice nebylo, ale i tak se dalo mluvit o neobycejnem zazitku. Malo mista na nohy a urvane amiky lehce prebilo neustale dokrmovani cele posadky vsemoznymi dobrotami. Tu zmrzlina, tu aperitiv, potom keksik, obed, koktail... behem 10 hod cesty byloo mozno sledovat 3 filmy, nebo poslochat, jak hezky bruci motor. Po asi 7 hodinach prisla krize a kosti zacaly pekelne o sobe davat vedet. Usnout samozrejme neslo, stale Vas nekdo otravoval necim k snedku, nebo k piti. A byl by to hrich jakoukoli takovou prilezitost nevyuzit. Prileteli jsme do atlanty za deste a se 3 hod zpozdenim, tak jsme meli asi jen hodinu na prestup. Sok z obrovskosti amerikckych budov nas bouchl do oci okamzite. Imigracnim jsme prosli jak tresne s mlikem, netrvalo to nekecam ani 2 minuty. Potom jsme ejli letistnim metrem }atlanta je nejvetsi airport na svete, ma vlastni metro] a hura do dalsiho letadla. To bylo poloprazdne a vse davalo najevo, ze letadlem s e v americe lita jako u nas se jezdi autobusem ze zelinkovic do trince. Tento let do salt si dale jiz nepamatuji, umrel jsem jeste pred startem. Opet jsme leteli proti casu, takze po 5.5 hod letu jsme vystoupili opet v pondeli - nejdelsi den meho zivota ! V salt lake jsme zjistili, ze amici se nam hrabali v baglech, ztraty jsme nemeli cas kontrolovat, jelikoz jsme usinali ve stoje. Okamzite jsme odbavili nase zavazadla , at se s nima nemusime tahat a hura najit prijemny tichy koutek, kde by se dalo do rana aspon 4 hod prospat. Natlacili jsme se do opustenych stanku a pak uz jen vim, jak se rozednivalo nad nadhernymi utahzkymi horami. Dnesni den je ve znameni prvniho styku s amerikou. Prvni wow a juuuu byal samozrejme na auta - silnice jsou nejmene 4 proudove a proudy jsou jako u nas 2. Auta jsou jak tanky. Trucky jsou nejmin 50 m dlouhe. Vsude je neuveritelne cisto. Ani papirek, ani graffit, nic. Ulice jsou prisne do krize. Vsude je ale beton. Mesto mi prijde, ze je v udoli hor, ty jsou sezehle, uplne zlute, puste, posete jen radary. Mesto je krizovkou domecku, a ctverce asi 2*2 km, downtownu, kde to ma byt jako stred a asi 3 mrakodrapy [vysoke domy]. Tak je mezi baraky schovana obrovska kulata sin, kde jsou nejvetsi varhany, jake jsem kdy videl [dlouhe urcite 60m] a kde zpivaji mormoni. vsichni jsou tu mormoni. nevime, co to znamena, ale lidi jsou neobycejne prijemni a vztricni. pokazde velmi radi poradi a ukazou. Oslava naseho vstupu mela byt ve znameni konzumu - prvni vec, co jsme se museli koupit, byla snidane. Chteli jsme si splnit sen a tak jsme si dali palacinky s javorovym sirupem a nekonecny salek jakehokoli piti. Jak nam to donesli, setreli jsme slzy, vyfotili jsme se kady u sveho sirupu a polkli jsme prvni sousto. to slo hned ven, bo neco tak hnusneho se neda srovnat ani s hovnem macenym v hnoji. Palacinka byla neco uplne jineho, nez zname - hlavne byla slana, tlusta na palec, a chutove jako sopel. Javorovy sirup byl nastesti naprsot bez chuti. Z hladu jsme natlacili, co se dalo a nasnidali jsme se alespon 2 litry koly. Potom jsme prohlidli mesto a pak ze si zlepsime konzumni zkusenost a hura na prvniho origo hambace. Opet velke zklamani. Fuj, hnus...Bohuzel, normalni obchody s jidlem, zeleninou nebo vodou, to jsme tu nenasli. Ted mame v planu navstivit nejvyssi budovu, propasovat se uplne nahoru, nafotit okoli a jit se vyspat do parku. Jsme stale neuveritelne mrtvi...
Za 6 hodin preletame do anchorage, to uz bude prijemnejsi pocasi doufam. Tady je ted neco pod 40 stupnu, varime se v dlouhych gatich a pohorach.
Tak zdar, az to bde mozne, dopisu dalsi info