Cordova still alive...

po dlouhe dobe opet neco malo. bohuzel neni co psat. dny jsou stale stejne, vstat v 5 rano, nejak se domotat do prace, tam makat do snidane, potom hod na jidlo, makat, obed, makat, vecere, makat, nocni pauza, makat, ve 12 konec a rychle spat. Nocni ritual nocniho piva brzy skoncil, jelikoz pivo je zde drahe a je ho malo. Taky jsou tu jen 0.33 piva, to aby si clovek namohl pazi, kdyby to musle otvirat. BNo takze tak. Jsme na pokoji 4. Nas 4. spolubydla je celkem v pohode, jen si moc spolu nepokecame. Ma takovou roztomilou vadu reci - desne huhla a napriklad misto snidane rika ranajky, nebo piuko, nebo taky ze ma nachladnute oblicky. Tak vetsinou jen mlcime. Ma taky krecaky a tak vetsinu casu travi obvazovanim svych nohou a namozenych kloubu. My jsme zatim jeste nezhuntovani. Pravda, necitime ruce a veci nam vypadavaji na zem, ale to je celkem rozsireny trend a nikomu to nepirjde divne. Zada prosly obdobim krutych bolesti a nyni nase mozky ztvrdly natolik, ze jiz necitime skoro nic. Jako bolest je stale pritomna, jen jsme jiz otupeli. Co delame - ja vetsinu casu stale vysavam - SLIME. Kutil REKUJE, coz znamena , ze ciste ryby nahazuje na takove policky a ty se vozi do mrazaku, Honza je blazen a zesilel. Rikame mu hodinar, jelikoz honi hodiny. Vzal si jeste nocni sichty, kdy uklizi. My vstavame, honza prichazi si lehnout. Ale pry mu to tak vyhovuje. Zatim jeste nema halucinace a nemluvi si sam pro sebe, jak0 nekteri tady, co delaji 23 hod denne. No, l;idi jsou tady dost divni. Devadesat procent sem prijelo vydelat penize a koupit si pocitac. Nechapeme... Je to tady dost psycho, to je ale na jiny prispevek. Jen pridam, ze se citim jako v nejake reality show. Vsichni zde maji neuveritelne tempo. Dela se na 150 procent. Lidi po sobe rvou, a hecuji se k vyssim vykonum. O to vic, kdyz se supervizor vzdali. Proste jsem z toho paf. Neexistuje, ze se nekdo nekam zasije. Jsou tu lidi, cop ksyz maj volnou ruku, ruchle s ni delaji jinou praci. Pritom maji vsichni stejnou mzdu,. Rikam, nechapu. Kdyz se nekam jde, tak se bezi. Kadi se max pul minuty, zuby se nemyji. Mam silne tuseni, ze vetsina tady musi na necem ficet, amfetaminy nebo neco podobneho. At mi nikdo nerika, ze je mozne delat v takovem pokklusu 20 hod denne. No nic, konec - my zatim odolavame a pokud je to jen trochu mozne, zasivame se, kde je to mozne... Rybarna funguje asi takhlke - lod priveze ryby, ty se nasaji trubkou do tanku, z toho to jde na fronty table, kde se cisti= odsekne se hlava, rozrizne bricho a celkove vycisti - to je pas, tady delam ja. Potom se ryby vetsinou zmrazi v urcite poloze, aby se nasledne daly dobre zabalit do krabic a expedovat. Pokud se nemrazi, delaji se z toho filety, to delam taky ja. No, potom tu je jeste IKURA, coz je lososi kaviar. Pry je pekne hnusny, zerou to jen japonci. Pak je tu jeste udirna a mozna plno dalsich oddeleni, nemel jsem cas to nejak zjistovat.Tot pro dnesek vse, musim do zas bezet. Vazte si tohoto prispevku jako oko v hlave, obetoval jsem za nej obed.JIst budu az za 8 hodin. zdarec

priste zkusim nbeco nahodit o alasce. a o lidech ktere jsme tady potkali. Jsou to eskymaci...

vic casu, pisu...

Od minule se zde mnoho nezmenilo, zijeme z malych veci... Tak napriklad dnes bylo opravdu nadherne. Palilo slunce a vrcholky okolnich hor byly osvicene tak sikovne, ze to az hrnulo slzy dojeti do rudych a ospalych oci. Prvne jsem si vsiml, ze bordel, co plave na hladine oceanu neni bordel, ale jsou to meduzy. Je jich velka spousta a nejakym zpusob se domluovaji, ze pulsuji v jednom rytmu. Jinak dnes sly sakaje a pinky. Honza se dostal na nejprestiznejsi misto tovarny, sedi v teple a lepi etikety na kaviar. Je to mistr protlacovani se na spesl mista. Kutil byl se mnou dnes valnou cast na slimu- tedy na vysavani vnitrnosti, ale take se dokazal vytrhnout a cast dne delal jinou, mene depresivni praci. Ja stale a nekonecne slimuji. Ale aspon mam svuj klid a mam cas si tridit myslenky. dnes jsem se napriklad pokousel naucit se hrat zpameti se sebou sachy. Bohuzel jsem prohral...ma prace je silne psychicky narocna, jelikoz je nutno vydrzet delat 15 hodin monotonni praci a pritom vydrzet neusnout a nezblbnout. fyzicky je pomerne lehka. Nejvice trpi zada, ale nejakym zpusobem se stalo, ze me prestaly bolet...sam se dost divim. Nu, ted je chvile volno, pujdeme s kutilem na mistni kopec a pote do sauny.Maji to zde vlastnit nejaci mistni hipici, ohen si rozdelame sami atd...nu tesim se... Fotky, ktere posilam jsou z mistnic fotaku, nikoli naseho, protoze honza ma svuj nekde schovany a je stale v praci, takze nase obliceje s dodelanym alaskym pozadim budou az priste... proslycha se, ze sezona je nyni na prelomu, od ted to asi pujde spise do kela, takze bude asi vice casu na psani a na vychazky do okoli... bezim, masove stani na hlavach skoncilo a zacina se schylovat na masove vybijeni lidi u pocitacu...hojte

Rychla zprava z konce sveta

opet ve velkem spechu, protoze jak na svinu s eu pocitacu udela rada vzdy, kdyz si k tomu sednu. Souhrne - mame se dobre. Unavene, ale dobre. Dnes jsme meli mit volno, pozdeji se zacalo mluvit o kratke sichte, kdy se maji jako ze dodealt resty, aby se zitra mohly nabagrovat nove varky lososu. Dnesni volno prave skoncilo. V devet vecer. Vse je tady posunuto trochu do extremu, volny den znamena 10 pracovnich hodin. 19 pracovnich hodin znamena 22 hodin na nohach. Jsem mozna unaveny, ale zda se mi, ze se nejak driv zacina stmivat. Uz ted je dosti tmavo, vcera mi prislo, ze vcera jeste touhle dobou svitilo slunko. Na dnesek jsme planovali vylet na Mount Eyak, mistni kopec 800 n.m.n, ale aby to neylo tak jednoduche, leje tam, jak svina. Jidlo je zde dobre.A je ho dost. Vari nam filipinec a dalo by se rict, ze jeste presne nevychytal evropske kombinace jidel.Kazda dilci cast je dobra, jen to divne micha. Dnes na obed byly spagety s klasickou spagetkou a k tokmu 3 topinky. vcera zas grilovana zebra v housce od hot dogu. K piti tu jsou univerzalni tekutiny - cervena a zluta voda. Tipl bych si , ze jde o obdobu tangu. Pokoj mame tadovy nuzny, a k tomu tam je ted bordel, jak v ruskem tanku. 4 kluci, kazdy vybalene 2 bagly.zadne skrine a k tomu vsude snury, kde susime. Mokro neni, spis je vse propocene.Prat si nemusime, je tady pradelna. Zima tady neni, i kdyz je hnusne jako dnes, da se chodit v tricku s dlouhym rukavem. Krajinu vubec nezneme, nebyl cas dostat vubec nikam. To me dost mrzi. Jeidne , co me tesi, je , ze vubec nikdo tady nic nevidel. Lidi tu jsou troch u divni. Je zde asi 60 studentu, a dost z ceska. Jazyk tady moc nepocvicime, ne proto, ze je tu tolik cechu a zbytek jsou rusi a filipinci a amici, ale proto, ze v oddeleni, kde delame dosti hluk a pro vlastni dobro nosime spunty do usi nebo walkmany. ZAto je dosti casu premyslet si o svych vecech a byt sam se sebou. To me dosti zhrozilo, ze jsem hned na prvni sichte zjistil, jaka je se mnou nuda. zacinam se proto snazit a zrovna dnes k veceru jsem vymyslel nove texty ke znamym pisnim. My ted mame docela blbou praci, takovou, kterou si musi projit kazdy bazant. Neco jako myti hajzlu na vojne. Tj - cisteni ryb vysavacem. Funguje to tak, ze se kovova nasada luxu strci do bricha ryby a vysajou ty sracky. U toho vsechny streva a sleziny strikaji, jak na svinu prevazne na sebe a uplne na pytel zrvona do ksichtu a tak behem chvile ma clovek slusivou rybi masku. Ostatne vse se tady toci kolem ryb. I nase mysleni se zacina dosti zuzovat na to, jaky druh ryb pujde odpoledne, jak nejlepe vysavat, finty na to , jak se hubat, aby zada volely co nejmin. A tak...
J eto tady zivot dosti nulovy. Pripomina to vojnu, nebo galeje. Co je zvlastni, okolo jsou lidi, kteri vitaji kazdou hodnu prace navic. Skonci se v 1 v noci a oni pronesou smutnou tvarui - ach jo, hodku bychom jeste mohli bouchat. Asi jsem panenka, no...Jsou zde profese vsech univerzit. Kazdy zde ma znameho z oboru, ja dokonce dva - zubari . Svet je maly. Je zde s nama i Skromach junior. No fakt, prdel...Holt bereme tuto cast jako dobu temna, kterou budeme muste prezit, abychom si potom mohli uzit cestovani. Na druhou stranu, prace je dost a je toho moc, ale kupodivu se to zvladat a nejsme uplne mimo. Jsme unaveni, ale v pohode. Nunic, budu pomalu koncit, nic moc ne nenapada, nez to , jeslti zitra pujdou sakaye [hnusny losos - vyvazi se do evropy] nebo cooper rivery [dobre lososy - do japonska]...Jo - honza dnes vytahl fotak - budou nejake fotky. Jen nevim, jak to sem natahnout. Ale az bude volno, bude to tu.Takze tak za mesic..Zatim, priste

na miste

Velmi sbezne, vubec nemam cas. Bydlime 20 m nad vodou, nase budova stoji na kulech v mori. Prdel. Kuly vypadaji bytelne, postel se vubec nehoupe. Z okna vidim na hory, jsou pokryte snehem. Stale sviti slunce, je polarni den. MOre je ciste a frisne. Vsude je plno avirat, hlavne racku a vyder. Vcera jsme videl.musim koncit. tot vse, protoze cekaji dalsi na pocitac.pokracovani priste

Zdarne v Cordove

Po 4 dennim letu jsme se konecne dokodrcali do Cordovy, nasi male rybarny, uprostred aljasske divociny. Po priletu nas privitaly dve zajimovosti. Bagly jsme meli provlhle rybinou, protoze v zavazadlovem prostoru nekomu praskla nadrz s rybama a za druhe, hned jsme videli medveda. cerneho. zazitek. Neco mezi wow a uaaaa pomoc. Ale jen prebehl, koukl, a sel dal.Takovy maly mily meda. Dopoledne v Anchorage, jsme si zkratili navstevou tohoto mesta [vzdaleno 10 km od letiste], a zde jsme pozorovali americke bujare slaveni Dne nezavislosti. Prselo, ale prehlidka na tech jejich rovnych kilometry dlouchych ulicich trvala nejmin hodinu. Veterani, stare vozy, alegoricke vozy, armada , skauti, ..proste vse, co se v tom meste naslo... pote jsme vecer dorazili sem. Hned jsme se naverbovali do prace, nastehovali a najedli. Ubytovani je tady dosti nuzne, spise hrozne. Ale to je o zvyku. Jidlo za to velmi chutne. Pracovni doba se odviji od nalovenych ryb, mozna nebudu mit vubec cas sem do konce srpna napsat. Zitra nastupujem do sichty v pet rano a kdy skoncime, to vi buh... Priroda je tady ale to, proc jsme sem jeli a na co jsme se tesili. Vsude je panorama vysokych osnezenych hor, az neuveritelne zelenych lesu, mokrad a luk. More je modre, jak z nejake kycoviteho obrazu. Je tady vecny den, polarni den. Ted je 11 vecer a svetla jak v poledne. Ukradli jsme v letadle klapky na oci, ted s ebudou asi dost hodit. Tak se loucim, nekdy zase napisi. ..

Mezistanice - Salt Lake

Zdravim ze Salt Lake city. Po nekonecne ceste jsme v polovine nasi cesty - Salt Lake City v Utahu. Cesta byla po ose Praha - Atlanta - Salt Lake a bude pokracovat -Anchorage-Cordova.Tam bychom se meli objevit pozitri vecer.
Dojmy z cesty> let DL 63 do atlanty byl ve znameni luxusu. Jumbo to sice nebylo, ale i tak se dalo mluvit o neobycejnem zazitku. Malo mista na nohy a urvane amiky lehce prebilo neustale dokrmovani cele posadky vsemoznymi dobrotami. Tu zmrzlina, tu aperitiv, potom keksik, obed, koktail... behem 10 hod cesty byloo mozno sledovat 3 filmy, nebo poslochat, jak hezky bruci motor. Po asi 7 hodinach prisla krize a kosti zacaly pekelne o sobe davat vedet. Usnout samozrejme neslo, stale Vas nekdo otravoval necim k snedku, nebo k piti. A byl by to hrich jakoukoli takovou prilezitost nevyuzit. Prileteli jsme do atlanty za deste a se 3 hod zpozdenim, tak jsme meli asi jen hodinu na prestup. Sok z obrovskosti amerikckych budov nas bouchl do oci okamzite. Imigracnim jsme prosli jak tresne s mlikem, netrvalo to nekecam ani 2 minuty. Potom jsme ejli letistnim metrem }atlanta je nejvetsi airport na svete, ma vlastni metro] a hura do dalsiho letadla. To bylo poloprazdne a vse davalo najevo, ze letadlem s e v americe lita jako u nas se jezdi autobusem ze zelinkovic do trince. Tento let do salt si dale jiz nepamatuji, umrel jsem jeste pred startem. Opet jsme leteli proti casu, takze po 5.5 hod letu jsme vystoupili opet v pondeli - nejdelsi den meho zivota ! V salt lake jsme zjistili, ze amici se nam hrabali v baglech, ztraty jsme nemeli cas kontrolovat, jelikoz jsme usinali ve stoje. Okamzite jsme odbavili nase zavazadla , at se s nima nemusime tahat a hura najit prijemny tichy koutek, kde by se dalo do rana aspon 4 hod prospat. Natlacili jsme se do opustenych stanku a pak uz jen vim, jak se rozednivalo nad nadhernymi utahzkymi horami. Dnesni den je ve znameni prvniho styku s amerikou. Prvni wow a juuuu byal samozrejme na auta - silnice jsou nejmene 4 proudove a proudy jsou jako u nas 2. Auta jsou jak tanky. Trucky jsou nejmin 50 m dlouhe. Vsude je neuveritelne cisto. Ani papirek, ani graffit, nic. Ulice jsou prisne do krize. Vsude je ale beton. Mesto mi prijde, ze je v udoli hor, ty jsou sezehle, uplne zlute, puste, posete jen radary. Mesto je krizovkou domecku, a ctverce asi 2*2 km, downtownu, kde to ma byt jako stred a asi 3 mrakodrapy [vysoke domy]. Tak je mezi baraky schovana obrovska kulata sin, kde jsou nejvetsi varhany, jake jsem kdy videl [dlouhe urcite 60m] a kde zpivaji mormoni. vsichni jsou tu mormoni. nevime, co to znamena, ale lidi jsou neobycejne prijemni a vztricni. pokazde velmi radi poradi a ukazou. Oslava naseho vstupu mela byt ve znameni konzumu - prvni vec, co jsme se museli koupit, byla snidane. Chteli jsme si splnit sen a tak jsme si dali palacinky s javorovym sirupem a nekonecny salek jakehokoli piti. Jak nam to donesli, setreli jsme slzy, vyfotili jsme se kady u sveho sirupu a polkli jsme prvni sousto. to slo hned ven, bo neco tak hnusneho se neda srovnat ani s hovnem macenym v hnoji. Palacinka byla neco uplne jineho, nez zname - hlavne byla slana, tlusta na palec, a chutove jako sopel. Javorovy sirup byl nastesti naprsot bez chuti. Z hladu jsme natlacili, co se dalo a nasnidali jsme se alespon 2 litry koly. Potom jsme prohlidli mesto a pak ze si zlepsime konzumni zkusenost a hura na prvniho origo hambace. Opet velke zklamani. Fuj, hnus...Bohuzel, normalni obchody s jidlem, zeleninou nebo vodou, to jsme tu nenasli. Ted mame v planu navstivit nejvyssi budovu, propasovat se uplne nahoru, nafotit okoli a jit se vyspat do parku. Jsme stale neuveritelne mrtvi...
Za 6 hodin preletame do anchorage, to uz bude prijemnejsi pocasi doufam. Tady je ted neco pod 40 stupnu, varime se v dlouhych gatich a pohorach.
Tak zdar, az to bde mozne, dopisu dalsi info

Night before flight...

Poslední přípravy vyvrcholily dnesnim polednem, ky se valna vetsina cele expedice odpoutala od hrejivych peřin domovů a pomocí žlutavých busů vydala se chřtánu zlaté horečky vztříc. Nyní, večer pře odletem zaujímá v hlavách členů především prázdné dumání nad tím, co si kdo zapoměl. Dále je přítomna silná apatie, prázdno, nihile. Zítra pro probuzení bue nutno porkousat se pražskou dopravou směr Dejvická a dála na Ruzyň, kde se necháme proskenovat, za nepřevážíme H5N1 či jiné bomby... Plánovaný dolet do Atlanty je okolo 1:00 v noci, co se týče českého času... Pokud bude štěstí a vše pujde podle plánu, další příspevěk by zde měl přibýt v době, kdy my budeme v Cordově ubytování,se zažádaným Social Security Number a s podepsanou smlouvou o práci... Vy, jež nám držíte palce na naší cestě, držte prosím nyní pěsti silněji než doposud, nadchází silně relativní období celé expedice. Zkouška žehem... Tedy přeji celé grupě zdar a věřím, že další blogový článek bude pouze v pozitivním duchu... good bye Czech Republic, good bye

Night before flight...