15.9.2007
12:40
2185 mil
HOMER
óóó ou..hlava boli, opile ruce nemohou psat.. Prave jedeme zas na sever Kenaiem z HOmeru.Rano jsme se probudili na plazi pod sirakem, asi v 11:00 za plneho slunce.Vsuvka-zastavka,vyhlidka nad mestem,jde se srat
13:14
vysrano a pokakano.Bylo tu krasne, lovi tu morsti orli a vyhled na cely jih Kenaie.A hlavne ulet-okrasna skalka na odpocivadle-plna kvetaku, hrasku a jine zeleniy.Krajina je tady podobna ceske-pahorky a vsude vysoke smrky a jedle.No a k vcerejsku-brutalni prejezd.Ke konci uz toho bylo fakt dost.530mil=cca 800km.Pokud bylo svetlo, tak to slo, kdyz ale zapadlo, krajina strasne znudnela.Zachranily nas 2 veci-prvni,
ze nam do cesty skocil los-potom sem celou cestu musel mit oci sakra na stopkach a za druhe- povedlo se mi zavesit se na typka v osobaku, ktery to tu znal a s hlinenou dalnici tady se se nijak nemazlil.
Hucelo se 90 mil/hod po okreskach.Jel sem za nim ze Soldotny asi 70 mil.Diky tomuto bodremu vrazednemu alaskanovi jsme splnili muj casovy plan ado Homeru dojeli v 23:00.No, pak jsme marne hledali hospody, ktere tak sugestivne licil pruvodce.Vsechny byly desne nudne, Kutil az brecel, ze jsme do bajneho Homeru jeli zbytecne.Vubec se rozmohla predstava, ze si jedeme zaparit do Chorvatska :)
Salty girls-hospa cela polepena popsanyma 1USD dolarovkama, ale nudny lidi a hnusna hudba.Dal jsme to zapichli v Irskem pubu - davame Guines.Je to tam ale odpor nejvetsi-pivo hnusne, desna nuda a namrdani iri.Tak nam mila barmanka poradila hospu se zivou hudbou-no a tam to zaclo.
Country ulet hospoda, ve vzduchu oder paleneho sena, vsichni parili, ujete heepeesacky, mamina, cisnice, ktere nam potom furt radily, kam se musime podivat ve statech.Tam nas vyhodili, tak jsem se sli dojet do hospy naproti.Tam live zpival typek jak cip.
(dalsi 3 odstavce z prepisu deniku nezverejnuji)
No, a pak Kutil, po 6 pivkach udelal prejezd na plaz(celou cestu se zatazenou ruckou).Tam , ze prespime na sedadlech, ale ani alkohol neprebil nepohodli, toz jsme vypadli ven na karimatky.Trochu to nevychytal Kutil, ktery spal jen v kratkem triku.No, rano byla jinovatka :) Holt borec.
Rano bylo nejhezci na Alasce ! Slunne more, Sex a Lucia svetlo, teplo v mem spacaku, pohodli na karimatce.Pohled na kluky z horizontalni polohy, kde dole na obrazu je pisek, uprostred stastne spici kluci, jimz v morskem vetriku pofukuji snurky od spacaku a nahore zasnezene hory a mraky.Jako fakt lahoda.Toz jsme se odvalili a sli projit Homer Split - prstovity vybezek Kenai peninsula.Tady se dostavila kocovina jak cip. Krasne obchudky a budky pro rybare halibutu na pobrezi
umocnujici krasu atmosfery.Line se vleceme poslednimi otevrenymi gift shopy, zevlime a pak line odjizdime smer sever.Dnesni den bude asi dost pohodovy, vsichni jsme dost v prdeli a nechce se nam ani mluvit.Ani slavna coca cola a jeji alternativy nepomahaji.Slunicko sviti, vivat alasca ...
18:00
Vyjezd ze Soldotny.Mesto odporne.Hnusne roztahane, hnusna pizza, hnusna zenska v knihovne.Jsem velmi rozladeny-na netu v knihovne ctu spatnou zpravu-Misce umrel deda.Sedel jsem na netu pres hodinu a nic nenapsal.Jen blaboly do blogu.Jediny prijemny zazitek-okamzik soukromeho bozstvi- ve Vidnilchaku-ortodoxni kostelik na kopci.Tam pul hod relax v trave a vnitrni rozhovor-A potom extaze vnitrnich dojmu, kdyz jsme sli na pobrezi a plaz, na ktere se bily vlny a panorama zasnezenych velehor.Nemam naladu dal psat
21:00
HOPE
halucinogeni nahoda nas premistila do norsk ekrajiny, na breh reky, do kraje, kde konci duha(doslova), kde zapada slunce na zapadni svahyzelenych hor a kde, byt jsme fakt nechteli, opet obednavame pivo a koncime nasi dnesni pout.Misto je konecna silnice, konci pred rakosovym polem, za nimz se vleva reka do more a kde je jediny bar, ketry zrovna dnes zaviraji, bo konci sezona.
V baru je tak ukrutna pohoda, ze se mi zlepsila ma dnes vrcholne hnusa nalada na 100%.Hraje tady ziva hudba-parta zenskych, stoji to 3USD a nevzpominam,
kdy jsem tak rad platil za koncert.Lidi tady konci s letem, se sezonou a i my se loucime s nasi pouti po Alasce.Pokud Honzovi nevypadne oko, nebo Kutilovi nevybijou predni zuby, bude to asi nejkrasnejsi
rozlouceni s cestou, jake se da si predstavit.Piva se tu piji ze zavarovacek, vsichni se smeji, my hledime a mame Giocondovsky usmev.Jsme unaveni, aůe ukrutne plni. Kutil pise do deniku:
"PARADNI ZAKONCEI V HOPE". Kutil nevi co napsat.Honza prave prinesl picr, za chvili Kutil snad bude mit co napsat
Akce se neuveritelne rozjizdi.Hudebni zezlo prevzal stary sklepak v ksiltovce a hraje vsechny me nejoblibenejsi srdecni pisne o kterych ani nevim, ze je znam a ze vubec existuji.hraje sam se sebou-ma nejake nahravatko, vzdy, jak hraje, nahraje si kousek sam sebe, potom to pusti a sam na kytaru dela doprovod, nebo veme harmoniku.Proste neuveritelne.Tady jsme se nejspis dostali do nejakeho heepeesacekho raje.Ve vzduchu je citi t trava, vsichni jsou neuveritelne mili, smeji se na sebe, smeji se na me, smeji se na svet.
Veskera sranda se odehrava v malem baru, kde je asi sto lidi a je tam asi 100 stupnu celsia, ale je to tam jeden velky organismus.Joo, zase jsem v tom, zase nam je sakra dobre.
22:30
totalne se rozplyvame, parba tady graduje do neskutecnych kruhu.Ted hraje particka tech holek, pali neuveritelne dobre.Cele nam to ukoncuji.neuveritelna nahoda-potkavame tady kluka, ktery nas vzal, kdyz jsme stopovali prvni stop na zacatku nasi cesty, z Whitieru do Anchorage-Je desne fajn.Vubec vsuchni lidi jsou tady desne fajn.Kdyz jsem atdy s tema lidma, citim se jako doma.Pivko=Moose tooth :)-mozna ted udelalo, ze se tady citim mnohem lip, nez doma. Lidi se tady umi bavit, pijou malo, hodne tanci, jsou veseli, stale se poslu bavi.Je jasne, ze je to tady velka rodina.
Mozna je spojuej tenhle bar, mozna svoboda, kterou Alaska spojuje vsechny volne duse.
Klidne se odvazim rict, ze bych atdy dokazal stastne zit.Mit tu svuj placek u jezera, kterych je tu na kilometru ctverecnim bezpocet.
(pozn.prepisovatele - text zacina silne necitelnym, samotny lustitelsky prepis i odvaha pro zverejneni zacina velmi zdrzovat)Nebyt rusen nikym a nicim, kdyz clovek chce spolecnost, zajede si do Hope, a je jako doma.Kazdy se tu s nama bavi, odkud jsme, kam jdeme.Vsichni vedi, kde je Czech republic, vetsina tam byla ! hodne lidi ma predky z ceska. Jako by se na zacatku stoleti pul republiky sebralo a jelo sem hledat zlato nebo proste prchnout.Svobodomyslne lidi poji svoboda.Proto jsou vsichni k brehu hodni.Nejvic me dostal tyrak, ktery nas beze slova a presunem bez jakochkoli naroku
hodil(na Dalton highway) na truck a presunul o bezmala 200 mil nas vytahl s pekne tuhych sracek.Ani jsme nemeli sanci poradne si uvedomit, co by bylo, kdyby nejel kolem.Ono to vlastne vypadalo, ze nejel kolem, ze je pro nas.Konec pisne=konec nite.
stale mam na mysli, ze bych chtel shrnout alascu a to, co ve me vyvolala a co smyla.Sedim tu neprálen, vsude je zhomtnela pohoda, slunce davno zapadle dela z okolnich hor siluety a mraky si poklidne plynou - ja to vnimam, premyslim, ale vyjadrit to stejne ndokazu.Naprvni pohled se nic nestalo.2mesice jsme makali, museli jsme trochu kousnout,ano, ale vydrzet to slo.No, pak jsme trochu pocestovali, pobyli spolu, poznali par mist, vetsinu spis zpoza okynka auta v 65 m/h rychlosti.Ale ouha.To nevrcene, to nenapsane, snad i to nedomyslene,to jsme si ani neuvedomili, to je to, co nas pohltilo, to co nas zmenilo.
nekecam, kdyz priznam, ze kazdy z nas v nitru premysli, jak se sem dostat znova..Ano, tesim se na satty, na to, co zname z filmu-motely, silnice, prostor, lidi, alůeu me osobne, to dulezite jiz davno probehlo.Jen bojuju s domnenkou, kterou nemuzu dostat z hlavy, a to, jak se nedostat zpet do tech sracek, ktere nas doma pohlcuji.
3 mesice je dost na to, vymanit se ze stereotypu a byt sam se sebou.V tom mi paradoxne byl nejnapomocnejsi pan Slimer.Machani nekonecne hodiny bezucelneho machani rukou jednim smerem vytvorilo nechutnou variantu meditace, kdy si sclovek pousti sam do sebe, nebo se opusti, nevim, a dokaze o sobe premyslet ve 3.osobe, a pritom s laskou, kterou ego tvori.
pauza, kecame s Kutou
(tento niterny sip smeruji tuto noc svym milym aljasanum, ktere pres svou vseobecnou uzavrenost a ignoraci k veskere komunikaci povazuji za nejblizsi...)
